Mé první představení – 1998

Je den před premiérou a já se celá klepu, jestli to zvládnu. I když jsem nedostala zrovna největší roli, mám stejný strach jako kdybych hrála princeznu. Nejspíš proto, že mě s rolí tzv. „čerňáka“ nikdo neseznámil. David, náš režisér, se věnoval hlavně dlouhému, širokému a bystrozrakému, my ostatní jsme měli improvizovat. Role „čerňáka“ obstarávala držení stolu, mrtvou krajinu, jabloň, moře a nošení beden. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se u toho dají udělat takové chyby. V pátek 4.12. v sedm hodin ráno jsme měli sraz na jevišti. Dostavili se všichni kromě Davida, ten přišel až o půl osmé a vyhlásil rychlozkoušku, to znamenalo projet celou pohádku, což nebylo reálné, on to bohužel nepochopil, tudíž jsme začali zkoušet. O půl deváté, kdy jsme byli zhruba v polovině pohádky, do hlediště začaly vcházet mateřské školky, které byli na představené pozvané.Tudíž jsme museli stáhnout oponu a zkoušet za portálem. Zkouška se pomalu, ale jistě měnila v hysterický zmatek. Těsně před devátou jsem se podívala na scénář, kdy vlastně vystupuji a co tam dělám. V devět hodin začalo představení. Hned po první obraze měla nastat mrtvá krajina, ve které jsem měla hrát zakletého rytíře. Měla jsem mít dřevěný meč, který měl být vztyčen, bohužel jsem meč nenašla, protože si ho vzal princ. Tudíž David rychle běžel dolů do kulisárny pro meč železný, než ho ovšem donesl bylo po mrtvé krajině. Samozřejmě jsem to schytala já, proč jsem si ho nehlídala. Neměla jsem čas to moc vnímat, jelikož mě čekala další scéna se stolem. Se Sašou jsme rychle popadli plachtu a běželi za portál ji natáhnout, v plachtě byly díry, aby se tama dalo jídlo podávat v momentě, když jsme tam doběhly začala se zvedat opona, rychle jsme to natáhly a bez pohybu stály. Jakmile jsme měli odejít zatáhla Saša za ubrus a já ho pustila, bohužel jsem tuto scénu nikdy předtím neviděla a tak místo, bych šla na svou stranu za portál, jsem šla přes celé jeviště až za oponu na druhou stranu. Ještě jsem tam ani nedošla a už tam vletěl David a ptal se jestli všichni ví co mají dělat. Naštěstí se v té chvíli spustila opona a byla přestávka. Po přestávce jsem měla mít výstup se svíčkami, bohužel  momentě kdy se měly rozsvítit se jedna pokazila dětem to samozřejmě přišlo směšné. Zkazila jsem co se dalo. Poslední má scéna by se bez trapasu samozřejmě neobešla. Měla jsem ze sebe udělat jabloň, což spočívalo v tom, že ne sebe přehodím zelenou látku, ve tmě, která v zákulisí vládla jsem ovšem omylem sebrala látku modrou z moře. Výbuch smíchu u dětí byl nekonečný. David se ale vůbec nesmál, spíš i naznačoval uškrcení. Modrá plachta totiž signalizovala moře, a to se mělo rozvlnit. Naštěstí to David stihl a pak už následoval polibek prince a princezny a děkovačka. Byla jsem ráda, že to už skončilo.

2 komentáře u „Mé první představení – 1998

  1. tete

    🙂 No já věděla, proč něco takového ani nezkoušet… ale děti aspon měli originální představení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *