Můj milý deníčku…

Můj milý deníčku…

Dovol mi, abych se ti představila. Představuji se sice nerada, ale když už ti mám svěřit své nejtajnější přání a tužby, tak to beru jako nutné zlo.

Jmenuji se Aneta, je mi 17 let, bydlím samozřejmě u rodičů a navštěvuji střední průmyslovou školu. Ne, že by mě zrovna nějak bavila, ale moje vysvědčení v deváté třídě, mi velký výběr školy zrovna neumožnilo.  Tak chodím do téhle pakárny. Kluci jsou tu docela fajn, ale holky…Jedna husa větší než ta druhá, marně se tu snažím nalézt, alespoň jednu dobrou duši.  Třeba se mi to do maturity podaří.  Vstup na vysokou školu už neplánuju, budu ráda, když dokončím tuhle školu.

Jsem svobodná, ale šťastně zadaná. Teda, pokud zrovna Radim dělá to, co chci.:-) A to dělá často, protože, kdyby to nedělal, tak už s ním nejsem.:-)To dá rozum.

 

29.5.2013                                      Proč mě matka otravuje?

Zase mě matka vzbudila o dvacet minut dřív. Nejraděj bych ji něčím klepla. Do noci jsem pařila na kompu a ona na mě ráno jde, s tím svým sladkým úsměvem a heslem „škola volá, hola hola“.  Na stole se krčilo vajíčko. Nesnáším vajíčka, od mala je nenávidím. Připadá mi, že všechno co nesnáším, mi matka dělá. V koupelně mi vždycky uklidí šminky tak, že je nemůžu najít a proto se, ani kolikrát nestihnu namalovat. Stejně to podle ní prý není zdravé.  Na snídani mám vždycky nějakou jobovku, kterou nesnáším a svačiny si raděj kupuju sama z kapesného, protože to co mi chystá, se jíst nedá.  Vždycky mi namaže jeden plátek chleba centimetrovou vrstvou másla a na to dá plátek sýra. To mi má stačit na celý den. Asi jsem podle ní moc při těle, jinak nevím. Na autobusáku tentokrát čekám, jako pokaždé, když mě budí. Oči se mi zavírají, a jakmile se bus rozjede, okamžitě usínám.  Kdyby ostatní spolucestující nevydávali takový rámus, tak bych nejspíš jela dál. Nic by se nestalo. Akorát bych nedostala pětku, kterou jsem slízla hned v první hodině z ruštiny. Nenávidím ruštinu, na to že je konec roku, tam mám skoro samé koule. Asi se jí teď nějakou dobu budu muset vyhýbat. Bohužel i ve třetí hodině jsem se panu profesorovi zalíbila a zatoužil po mé přítomnosti u tabule. Tentokrát se mi to, ale podařilo zahrát na dostatečnou. Mám radost. Myslím, že vzhledem k mým známkám v tomto předmětu, by mi na vysvědčení ta čtyřka mohla vyjít. Horší to bude doma. Máma index nekontroluje, tátu moje studium bohužel zajímá. A někdy až moc. Za dnešní nedostatečnou bude zaracha asi až do konce týdne a to mám na sobotu domluvenou diskotéku s Patricií. Další předměty naštěstí proběhly bez ztráty kytičky. Stejně jeto takový vopruz. Osm hodin sedět v lavici a poslouchat ty husičky kolem mě, které řeší první lásku, a první pusu. V sedmnácti první pusu. To už mám tři roky za sebou.

Dneska je středa, tudíž dlouhý den. Domovní dveře otvírám až po čtvrté hodině a jelikož drahý otec má dneska odpolední, můžu využít jeho sladkého nevědomí a v pět vypadnou k Radimovi. Měli jsme jít večer na posezení k přátelům, ale to by mě nesměla ve dveřích potkat matka.

„Do osmi doma,“rozhodla a moje plány s Radimem rozbila.

„No to snad nemyslíš vážně, je mi sedmnáct, proč do osmi, aspoň do desíti,“prosila jsem ji marně. Matka byla neústupná. Prý se musím učit. Kdyby věděla, jaká krása se skrývá v indexu. Zítra budu mít určitě zaracha.

Radim z jejího rozhodnutí moc šťastný nebyl. „Je to stará harpuna,“ otituloval ji hned po mém příchodu. Náš vyměřený čas, jsme ale prožili i tak docela aktivně.

Na učení stejně nedošlo, hned po příchodu jsem se v pokoji zamkla , pustila počítač a přihlásila se na facebook, abych s mým miláčkem mohla být, alespoň virtuálně.  Zase jsem šla spát po půlnoci.

30.5.2013                                              Den opruz

Jako vždy jsem si doma zapomněla deštník.  Jak říká máma, jednou zapomenu hlavu. Než jsem došla na autobus, byla jsem samozřejmě celá mokrá. Skvělé počasí. Akorát zalézt do peřiny a nevylézat. S Radimem nejlíp.:-) Před školou jsem potkala Patricii, která mě naštěstí schovala pod svůj rodinný deštník. Už tak jsem byla, ale celá mokrá. Jediná ze třídy, jsem vypadala jako slepice. První hodinu naběhla profesorka Kouželníková se svojí velkou knihou německé konverzace. Paráda. Neviděla jsem ani list. Známka mě vůbec nepřekvapila. „Dneska vám dávám za pět, Medvecká a máte co dělat, abyste to do měsíce spravila,“oznámila docela novinu. Propadnout v druháku bych, ale fakt nechtěla.  Na další dvě hodiny přišel nějaký policajt, docela fešák, aby nám udělal přednášku o bezpečnosti na internetu, vůbec nevím, co říkal, ale sledovala jsem jeho vypracované tělo a musím se přiznat, že mě přitahoval. Víc než Radim.  I ten obličej měl takový mužný.  Všimla jsem si, že na něj všechny holky koukaly jako na svatý obrázek. Určitě lepší, než se dvě hodiny dívat na Blechovou- učitelku matiky. Semináře s ní mě absolutně nudí. Nejen, že učivu nerozumím, ale navíc má tak uječený hlas, že mi z ní vždycky zalehne v uších. Další dvě hodiny to pak musím rozdýchávat v dílnách, kterým jsme se nevyhnuly ani dnes. Policajt skončil přesně, a my se museli převléct do montérek a nastoupit na dílnu. Tento měsíc jsme byli zrovna v kovárně. Byla tam zima a profesor mi přišel, že víc než na kladiva kouká na naše prsa. Kluci u něj měli prakticky leháro, jen my holky musely pořád něco nosit, dělat a vyrábět. A on kolem nás pořád poskakoval, jak nadržený mladý kluk. Přitom podle mě už měl být dávno v důchodu. Ale kvůli nám se mu tam určitě nechce. Dívat se na svoji starou herku asi nebude tak zábavné. Dneska jsem si kvůli němu přiklepla prst. Pořád mě otravoval, jak to má správně být a já z něj začala být tak nervózní, že ve chvíli, kdy se asi omylem dotkl mého zadku, jsem si klepla po prstě. Do další hodiny jsem ho už měla úplně modrý. Paráda. A to jsem si na mých pěstěných nehtech tak zakládala. Ani ve dvě hodiny to venku vypadalo jinak, a tak jsem využila nabídky Patricie, že mě odprovodí s deštníkem na autobus. Počasí přímo stvořené pro květen.  S Patricí jsme neměly moc společných témat, ale když už jsme šly pod jedním deštníkem, snažila jsem se nějaké to téma najít. Alespoň co se školy týče.  Dozvěděla jsem se, že se učí prakticky od chvíle, kdy se za ní zavřou domovní dveře až do té doby, než se jde koupat. Docela jsem to nechápala. Nejlepší svá léta a stráví je v knížkách. Podle mě se dá dobře projít i se čtyřkami.

To si ovšem nemyslí můj drahý otec. Věděla jsem, že bude dělat scény, ale že takové.

„Je květen a ty máš v indexu samé nedostatečné, chceš propadnout, já tě další rok navíc živit nebudu,“ řval jak pominutý, sotva otevřel index. „ Dokud to nespravíš, nehneš se z domu, jinak ti hnáty zlámu, rozumělas,“ dožadoval se souhlasu. Samozřejmě jsem všemu rozuměla, v sobotu měla být diskotéka, v neděli grilování v garáži, nebude nic. Ani rande.  Otec bude doma překážet až do pondělí, pak mu, ale nastupuje týden odpoledních a já zase můžu vyrazit do ulic. Máma, která domů dorazila, až v šest večer ničemu nerozuměla. Byla překvapená, že nějaké pětky vůbec mám. Však ji taky táta řádně zpucoval. Možná ji dal taky zaracha, těžko říct, každopádně musela vařit teplou večeři, aby to u něj vyžehlila.  Já to žehlit nebudu, třískla jsem dveřma, zamkla a zapnula komp a na mého drahého tatíčka si postěžovala celému národu na fcb. Blbec jeden.

2 komentáře u „Můj milý deníčku…

  1. tete

    🙂 Dobře napsané. Dovedu si představit, že v dnešní době je toto opravdu bohužel běžné. No někdo holt chodí spát po půlnoci, protože „paří“ na počítači, někdo- no dobře asi jenom já- protože se učí. 🙂

  2. tete

    O můj bože! 🙂
    …ty její starosti bych teda vážně chtěla mít…modrý prst…*kroutí hlavou*
    Ta Patricie mi přijde narozdíl od Anety docela sympatická. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *